Na schodišti v domě leží stokoruna

15.08.2009

umění
umění od slova měnit. tak dlouho tě to mění, až tě to úplně umění.

---

19.10.2008

Andrea Musilová

V ČTK za komunismu museli dávat do zpráv nějaké komentáře občanů. Loajální, jak jinak. Nikdo jim to nechtěl dělat, tak si nakonec tu osobu vymysleli. Andrea Musilová. Už zase komentuje Andrea Musilová.

Slyšel jsem nějaký nesmysl, něco jako "tác máte v područce". Ptám se letušky, co říkala, a zjišťuju, že skutečně: "Tác máte v područce!"

---

17.10.2008

Autorské ego

„Rád bych tě někdy viděl a pokecal.“

Autorské ego? Promiň, ale s tím JÁ fakt nemám problém.

Kanye Myšilov. Nepřijede.

---

24.07.2008

Pozor


Bůh – suť.

---

28.04.2008

Náhlá idea


Šéfredaktor časopisu se zpije. V příšerné kocovině, těsně před uzávěrkou, řeší, co s nenapsaným úvodníkem. Vychází každý týden, nejde nahradit. „Tak tam dáme nějakej vobrázek.“ Spásná idea: Místo pravidelného textu demonstrativně, přes celou plochu vyhrazenou šéfredaktoru, prdneme tibetskou vlajku! Postoj bez komentáře. Stane se. Mnoho uznalých i odmítavých dopisů, lehká vlna zájmu a diskuse v dalších médiích.

Když nejde odolat vtipu, který se nabízí. Jára Kohout, autor pamětí Hop sem, hop tam, nabyde půl roku po Vítězném únoru přesvědčení, že musí celou svou rodinu vyvézt na západ. Ve snaze o nenápadný přesun k hranicím domluví komické vystoupení v Aši. Rodina nervózní, konspirace úzkostlivě střežena, převaděč kontaktován, pro nejmladší holčičku připraveny prášky na spaní. Na večerní představení dorazí dvěstě pohraničníků s rodinami. Kohout chodí po scéně se zapálenou voskovicí. Nedokáže se nepochlubit dobrým vtipem, když už ho napadl: Koulí nad svící očima a vyhrožuje: „Já fouknu! Já fouknu!“ Pohraničníci se baví.
(Druhý den ho dva z nich v zóně divže nesejmou, seberou po cestě odhozené kufry s jměním, Kohoutovi pomůže německý strážný, zná ho z filmů.)

---

27.04.2008

První mrazení, druhé mrazení, horké polévání


První mrazení, druhé mrazení, horké polévání. Slova, která podle nějaké studie používala kamarádská parta devítiletých dětí pro pocity z masturbace.

Umře Dežo Ursiny. Po kratším čase se za jeho Zdenou začnou trousit různí muzikanti: nechal přece rozepsané a nenahrané písně, texty, něco jsme zaslechli, zaslouží si to dodělat! Zdena dobře ví, jak se věci mají, nic nedá. Nejdéle naléhá jeden jazzman a majitel studia: my jsme si to dohodli, vím, co s tím udělat, souhlasil by. Po opakovaném naléhání, návštěvách a zapřísahání Ursinyho odkazem mu strčí tlusté desky se vším materiálem, ať dělá, co umí. Hudebník odchází s kořístí na vrcholu blaha. Pak se odmlčí. Zdena po letech se svým krásným úsměvem vypravuje: „A jak si to tak Dežo všechno řídí...“ Jazzman, pámbůvíjak se to sakra stalo, omylem vyhodil desky do popelnice. Šílí vzteky. Jeho slova „souhlasil by, vím, co s tím udělat“, se náhle jeví v jiném světle.

Idiofon. Takový hudební nástroj, který při hraní rezonuje celý, vytváří hudbu „chvěním sebe sama“. (Zvon, gong, triangl, brumle.)

---

26.04.2008

Mon plaisir

Eliza Carthy: „Marianne Faithful má jednu píseň o klukovi, který je jako déšť...“ Takhle dřív lidové písničky nezačínaly.

Měl pocit, že chodí po zeměkouli, jak když medvěd v cirkuse balancuje na sudu. Stojí na vršku a aby se udržel, každým krokem odstrkuje to, na čem stojí, někam za sebe.

Instalatér. Strašně ukecaný. Lidé potřebují, aby přišel i příště, tak ho nechají mluvit. U nás v koupelně: ruku až po rameno v díře na odpad, vypráví, jak žena nestihla odjet do porodnice a on přiváděl na svět dítě.

Běloruské modelky, chráněný druh. Od Pepsi po Husqvarnu, všechny globální firmy musejí podle běloruských zákonů využít k reklamě výhradně místní modelky!

Jaké pravidlo je pro vaši práci svaté? Debussy: "Mon plaisir!"

---

23.03.2008

Komu patří dopis na cestě


Komu patří dopis, který už byl odeslaný, ale ještě není u adresáta? Čí jsme?

O rozdílu mezi textem a jeho autorem. Literární teoretik píše o tom, jak lze odečítat autobiografické rysy z textů zemřelých autorů. Odvážný článek má ohlasy, napíše mu i zapálená dívka, čerstvá absolventka oboru. Začnou si psát. On je z jejích dopisů úplně vedle: konečně našel někoho, s kým si rozumí. Po desítkách psaní se sejdou v jednom městě, s dychtivým očekáváním. Stačí dvě schůzky a otráveně se rozloučí už napořád.

---

Culíky a brašnu


Lidi, kterým je kolem dvaceti let, většinou chtějí být o něco starší, nechtějí být mladší, ne? Ale tenhle pop když poslouchám, ty Cartonnage, tak mi to přijde jako dospělé prozaické pornomodelky, co si dělají culíky a nosí na zádech brašnu.

Filmování, předstírání na fotbale. Jakýsi slavný rozhodčí chtěl posměšně udělovat růžové karty.

„Raďte se se staršími, než skončí!“ (Titulek z deníkové přílohy Kariéra.) Skončil nám pradědeček.

James Flynn, co bádá kolem stoupající inteligence lidstva. „Nikdy bych nevstoupil do Mensy – klubu, který sdružuje lidi jenom na základě toho, že mají všichni vysoké IQ.“

„Předpoklad pro zvládnutí wagnerovské role? Hlavně musíte mít dobré boty.“ (Brigit Nilsen)

---

9.03.2008

Když uhodneš správnou odpověď, tak se s tebou budu kamarádit


Film noir. Charakteristickým znakem bývá morálně šedý protagonista. (Z americké příručky jak točit žánrové filmy.)

„Říkáme si banánové děti – slupka žlutá a jádro bílé.“ Píše vietnamská bloggerka ze Žatce.

Do trafiky přichází stará paní: „Půjčte mi na chvíli ten Blesk! On se prej nějak urazil, nebo co – - – „

tak rychle honem honem
copak jsem pod zákonem

Vincent dává soutěžní otázky, viděl to v televizi. „Když uhodneš správnou odpověď, tak se s tebou budu kamarádit. Tak a začínáme. Stojí to a má to koňský ocas.“ Anna uhádne i další: Stojí to a snáší to mlíko. Pak: „Stojí to a dává to lidem vlnu!“ Anna: „Moře.“

„Takoví tučňáci, ti se koupou jen ve studené vodě.“ Anna: „Ano. Protože neumějí mluvit.“

Adolf Loos o ornamentu: Musí definitivně zmizet, je zbytečný a věnuje se mu příliš prostoru. Až jednou provždy zmizí ornament, bude moci být čtyřhodinová pracovní doba místo dnešních 8-10 hodin.

---